Poslední úpravy - Vyhledat:

wiki.esports.cz


Zpravodajství


Hokej


Fotbal


Tenis


Onlajny


Klubové weby


Ostatní - Archiv


O wiki

edit SideBar

JakPsátReportáž

Jak správně psát reportáž

Stručný návod, jak napsat reportáž z hokejového zápasu a nenaštvat tím provozovatele stránek, šéfredaktora webu, čtenáře, hráče ani prezidenta klubu

Předem nutno poznamenat, že napsat slušnou reportáž ze zápasu není nic jednoduchého, naopak, jedná se o jeden z nejtěžších úkolů v životě amatérského pisálka. Totiž jestli report vyjde na oficiálních stránkách, každý, kdo si to přečte, si myslí, že je to pravda a bere to jako fakt.

Rozmohl se občas nešvar, kdy autoři píší reportáž z domácího zápasu tak, že prostě opíšou situace, které jsou v online přenosu. To prosím dělejte jen v nejvyšší nouzi (zápas venku, na kterém nikdo jinak není). Pokud by se mělo jednat jen o přepis onlajnu, tak to tam tu reportáž nemusíme vůbec dávat, zkopírujeme tam onlajn a bude to. To ovšem nechceme.

Reportáž není prostý popis akcí, ale popis zápasu jako celku, s větším nadhledem. Jak psát reportáže ze zápasu se podívejte zde na náš návod, na který máte také odkaz nad plánovačem, kde je všechno jasně a podrobně popsáno.

Když se dělá reportáž, bývá zvykem, že si autor dělá na papír nebo do bloku nebo přímo do počítače poznámky, které potom pro tu reportáž použije, nikoli že za ty poznámky bude sloužit online přenos. Samozřejmě jsou lidé, kterým nečiní problém napsat zajímavou reportáž i bez poznámek, ale zase tolik jich mezi námi není.

Lze říct, že rozsah reportáže je třeba uzpůsobit "důležitosti" zápasu, tedy že jinak (co do rozsahu) vypadá popis finálového utkání extraligy a jinak přáteláku. Zdůrazňujeme - pouze co to rozsahu. Co do obsahu si slušný reportážník dává záležet na všech stejně, ať hraje sledovaný tým na rybníce s děckama, nebo jede reprezentovat do Air Canada Center v Torontu.

Mezi zásady, které ctíme, patří především:

  • hlavně jde o to, aby byli spokojeni ti, co stránky provozují, tedy vedení klubu
  • nepředvádíme se před lidma, co všechno o hokeji víme!
  • nepodceňujeme lidi, že oni o hokeji nic neví!
  • nemyslíme si, že píšeme dokonale a bezchybně, necháme si poradit a nešílíme, když někdo v našich veledílech něco opraví,
  • slušnost a rozumný přístup k věci se cení nade vše.

Přistoupíme k vlastnímu obsahu reportáže

Při tvorbě reportáže máme na paměti, že se jedná o popis faktů a faktických jevů. Je tedy důležité oprostit se od osobních dojmů, sympatií, averzí. Musíme mít na paměti, že mezi naše čtenáře patří především příznivci klubu provozovatele stránek, nicméně často se stane, že se reportáž dostane i na web soupeře. K soupeři je třeba chovat úctu a zmiňovat také jeho klady a zápory. Nicméně snažíme se zachovat určitý odstup od věci. Neužíváme osobních zájmen "my, nás, naši" ve smyslu "my, Slavia, my, Vsetín". Kdokoliv je prostě "domácí, hosté, energetici, červenobílí".

U reportáže můžeme říci - čím stručnější a obsáhlejší na malém prostoru, tím lépe.

Reportáž skládáme z:

	* nadpisu
	* anotace k článku (objeví se na úvodní stránce)
	* textu článku
        * úvodu
	* popisu vlastní hry
	* závěru

Úvod reportáže

Je vhodné naznačit např. situaci obou soupeřů před popisovaným vzájemným utkáním, jako je postavení v tabulce (sousedí, jeden vede, druhý padá do baráže), nebo důležitost zápasu pro následný vývoj (když jeden vyhraje, posune se někam výš, v play-off je to pak zvlášť důležité). Dbáme na to, abychom neříkali zbytečně to, co každý zasvěcený ví a co se stalo otřepaným klišé (Vsetín se stále popisuje jako "šestinásobný mistr", i když hraje druhou ligu, Sparta se popisuje jako "favorit letošního ročníku", Znojmo jako "překvapení loňského ročníku" atd. - nedržet se zavedených frází, být originální!). Je dobré uvést fakta, která čtenář nezná, jako např. zranění v mužstvech, změny v sestavě, nováčky v sestavách.

Úvod by měl být stručný, max. tak 4 až 5 stručných vět! Pozn. výjimkou nejsou reporty začínající větou shrnující vše podstatné, např.: "Tři body z prvního kola ligy si zajistili Orli již v deváté minutě utkání s Karlovými Vary, kdy Havíř svým ukázkovým pasem poslal do brejku Vorla, ten neomylně zvýšil již na 6:0 a zápas se do konce dohrával jako exhibice domácích, kteří tak řádně přispěli k nadšené atmosféře slavností vína ve svém městě."

Podobná utkání, která se dají takto shrnout, se ovšem v naší lize vyskytují málokdy.

Popis průběhu zápasu

Nejobsáhlejší a zároveň nejnebezpečnější a nejchoulostivější pasáž našeho díla. Zde je nutno opravdu se oprostit od osobních zájmů, sympatií či averzí vůči týmu soupeře, sudím, fanouškům atd. Věnujeme se postupně všem částem hry a důležitým okamžikům v ní. Je možné hned na úvod načrtnout pomyslnou "výkonnostní křivku" obou soupeřů. Pokud jsme tuto nevysledovali, nebo si na to netroufáme, popisujeme vývoj v průběhu reportování. Přesto bychom již zde měli alespoň naznačit, jakým směrem se zápas ubíral (Zlín vyloženě bránil a upustil od toho až v závěru utkání, kdy prohrával již o tři branky, Sparta hrála svůj technický kombinační hokej, vsetínští nechali svého soupeře namlsat pocitem, že se nechají přehrát a od poloviny utkání mu to nandali, Slavia se opět snažila zhmotnit silovou hru, kterou zavedla v loňském play-off, karlovarští se stále nevyhrabali z herního srabu atd.)

Důležité momenty zápasu, kterým věnujeme pozornost:

  • góly (samozřejmě), případné trestné nájezdy, brejky, neproměněné samostatné nájezdy, výrazné přesilovky (5 na 3), ev. bodyčeky, bitky.
  • samostatnou kapitolou jsou přesilovky. Ty zmiňujeme snad jen pouze mají-li faktický dopad na skóre (gól padl v přesilovce, v převaze dvou můžu v poli, ve vlastním oslabení, atd.). Přesilovky všechny zmiňujeme jen tehdy, skončil-li zápas poměrem 0:0 nebo podobným a nebylo by jinak do reportáže co psát kromě toho, že fanoušci oba týmy vypískali. Nemá váznam zmiňovat přesilovku, pokud se v ní nic neudálo a nebyl to zlomový moment (v prodloužení, dlouhá přesilovka, 5 na 3 apod)

Sporné momenty zápasu

Jako jsou neuznané ofsajdy, ajsingy, góly, posunuté branky, fauly pouze fakticky zmiňujeme. Věcně a bez emocí popíšeme např. i hromadnou rvačku, do které se zapojila půlka stadiónu včetně trenérů. Nikdy neužíváme výroky jako "..a tím výrazně poškodil...", nekomentujeme výkon rozhodčích, projevy trenérů na lavičkách, emoce fanoušků atd. Dá se to dobře obejít např. větou: „Sudí Bolina nechal bez povšimnutí dva ostré zákroky na Pardavého, čímž na sebe přivolal hněv hlediště i domácí střídačky.“ I vy jste součástí obecenstva a když vás něco naštve, napište že to naštvalo diváky:)

Veškeré dění na lavičkách považujeme za soukromou věc jejích přechodných obyvatel. Nezabýváme se veřejně tím, kdo po kom plival, kdo co komu říkal či jak kdo přelézá mantinel. Pouze vřeštěl-li Alois Hadamczik po Davidu Moravcovi tak, že to slyšelo 98% Paláce kultury a sportu Vítkovice a je to hlavním tématem diskuse na webovém fóru, nemá cenu to před lidma zapírat.

Popisu samotného průběhu zápasu věnujeme cca 80% prostoru našeho díla. To ovšem neznamená, že se jedná o pasáž rozvláčnou. Opět se držíme zavedeného pravidla, že čím stručnější a barvitější popis a více informací na malém prostoru, tím lépe.

Závěr, shrnutí:

Neméně důležitá část článku. Po předcházející slovní popisové vřavě a amocích fantazie se má čtenář uklidnit a vrátit zpět do reality. Zde hodnotíme zápas jako celek (úporný boj s pevnými obranami, otevřený souboj s převahou útočných akcí, vyrovnaný souboj, jednoznačná záležitost atd.). Je možno vyzdvihnout hráče, kterým se zvlášť dařilo. Dbáme, abychom chválili na obou stranách stejně. Upřednostňujeme pochvalu mladým nezkušeným hráčům. Je to pro ně motivující a tatínkové jim to tisknou, vystřihují a lepí do deníčků. Hráč si jméno novináře pamatuje a je s ním pak lepší komunikace. Koneckonců každý taky ví, že Uram nebo Reichel jsou hvězdy, kdežto mladého útočníka Rostislava Olesze ve vítkovickém dresu si všímá pouze jeho tatínek a co si budeme povídat, naše pochvala jeho umístění na draftu 2003 o několik desítek míst nahoru neposune. Přesto chválíme objektivně a nenecháváme se unést.

Kárat někoho za předvedený výkon je ošemetné. Káraný hráč si, stejně jako chválený, jméno žurnalisty pamatuje a známe ony pozdější poznámky typu "to je ta k....a, co o mě napsala to a to". I když některá obranná dvojice dostane pět gólů, radši to nezmiňujeme. Můžeme to leda šikovně zamaskovat do textu, aby to odhalil jen opravdu pozorný čtenář. Neviděli jsme nikdy úplně všechno a třeba mají hráči ze svého výkonu přesto dobrý pocit. Proč jim to kazit.

Frajeřina je doplnit závěr článku o nějakou zajímavost, např. že tímto zápasem dvojice Uram-Plch dovršila 20 společných gólů v tomto ročníku, mladý útočník Kanko vstřelil svou první extraligovou branku atd. Dbáme, aby se jednalo o informace pravdivé!!!

Obecná ustanovení, technické věci:

  • Prosím, nepište po každé brance jaké bylo v tom okamžiku skóre (např. Brabencovu akci zakončil přesnou střelou Novák - 2:0). Je to věc, která se psala tak před 20 lety a není třeba čtenáře podceňovat a neustále mu aktuální skóre opakovat. Pokud máte nutkání skóre připomenout, zakomponujte jej občas do věty, (např. A po chvíli to bylo už 2:0, když Brabencovu akci zakončil přesnou střelou Novák). Uvádět skóre po každé brance nemá smysl, snad je vhodné to uvést když padlo několik branek za sebou a čtenář by mohl ztrati přehled. Stejně tak není nutné uvádět přersné skóre na konci reportáže - na 99% si čtenář, který si na reportáž klikl, už výsledek přečetl např. v nadpisu nebo ve statistikých k zápasu. Samostatná informace na konci o tom, že zápas skončil vístezstvím domácích 3:0 je tak zcela zybtečná.
  • za samozřejmost se u reportéra pokládá perfektní ovládání jazyka českého, jeho gramatických pravidel a stylistiky. Nevyžadujeme umět vyjmenovaná slova po "b", ale rozhodně vyžadujeme jazykový cit, zvládání především pravidel pro psaní i/y a s/z, psaní velkých písmen, stupňování přídavných jmen, psaní čárek v souvětích. Jestliže narazíme na sporné místo v textu, upozorníme na to korektory, aby se stihli o správném tvaru dohodnout dříve než si to přečte někdo z vedení klubu znalý gramatiky. Výhodou je okamžitá kontrola článků a možnost korekce těmi, kdo mají přístup do našeho redakčního systému. Poznámky z vedení klubu o tom, že „oni to nepoznají a zbytku je to jedno“ ignorujeme. Ať se kdokoliv staví na hlavu, pod článkem je naše jméno a jde tudíž o naši čest.
  • jména hráčů do reportáže píšeme zásadně ve tvaru "příjmení" nebo "jméno příjmení", - to zejména při shodě příjmení. Snažíme se obojí použití v reportu střídat, Není třeba vždy vypisovat že „Lubomír Hurtaj přihrál Dušanu Andrašovskému a ten přes clonícího Martina Vyrůbalíka prostřelil Radovana Biegla“ – lidé obvykle křestní jména znají. Pokud si navíc nejsme jménem u mladých nebo nových hráčů jisti, zaděláme si maximům na ostudu. V žádném případě nepoužíváme jakýchkoliv familiárností (Ríša Žemla, Miša Brošák atd.), v žádném případě nepoužíváme jakýchkoliv, byť sebeznámějších přezdívek (Dopi, Kumi, Patýs, Albi, Prochy).
  • neděláme mezery zevnitř závorek (takto je to správně) ani uvnitř uvozovek - "takhle je to dobře". Mezery neděláme ani před interpunkcí na konci věty - čili před tečkou, čárkou, otazníkem, vykřičníkem, dvojtečkou. Naopak mezery děláme ZA tečkou, čárkou, dvojtečkou. Pokud používáme pomlčku, pak je mezera z obou stran.
  • pozor na velikostí písmen. Píšeme například: slávisté vstřelili, sparťané vstřelili, plzenští hokejisté vstřelili, Plzenští vstřelili, Bílí Tygři... Jméno klubu z pražského Edenu je Slavia Praha, nikoli Slávia, Slavie, Slávie... zkrátka hráči pražské Slavie jsou slávisté a hrají za HC Slavia Praha - nijak jinak!
  • TUČNĚ píšeme v reportu pouze jméno střelce branky – pokud se to na daném webu používá. Je to různé web od webu.
  • varujeme se prokládat text obecně známými fakty (nepopisujeme třemi rozvláčnými větami např. to, že u puku byl zrovna Otakar Janecký, čtyřicetiletý matador, který 10 let hrál ve Finsku, ale ani v pokročilém hokejovém věku neztratil nic na síle v nohou, doyen českého hokeje, přehrál mladého..., ev. že branku vstřelil Zbyněk Mařák, který se pyšní třemi tituly mistra ligy se Vsetínem po přihrávce svého bývalého spoluhráče ze Vsetína a nyní ze Znojma Tomáše Jakeše atd. atd.)

Další doporučení:

  • číst práce jiných "kolegů", všímat si struktury a uspořádání článků, řazení textu, užívaného jazyka.
  • nezažívat si fráze, snažit se být originální.
  • sledovat veškeré dění v hokeji, ve všech týmech, v rámci svých možností. Všechny přestupy, sestupy, vzestupy formy, vítězné i porážkové šňůry, prostě vstřebávat všechno. Lépe hledat ve vlastní hlavě než v časopisech a na internetu.
  • pozorně sledovat práci skutečných kapacit (Robert Záruba, Michal Dusík, reportéři Českého rozhlasu), sledovat slovní obraty, chování, mluvu, způsob komunikace.
  • jestliže máme na tvorbu článku více času (noc, ráno atd.), neváháme svůj dojem ze zápasu konfrontovat se závěry kapacit. K tomu je ideální pořad "Dohráno" v neděli večer v televizi. Pan Záruba to tam přednese i s těmi případnými statistickými zajímavostmi. Zajímavost použijeme a děláme jako že nic.
  • své dílo si před zveřejněním či předáním ke zveřejnění řádně přečteme, i několikrát. Tlačítko OK k publikaci odklikneme až tehdy, jsme-li si jisti, že už tam fakt nic nevylepšíme, nic nezestručníme. Šetříme tím nervy spoluredaktorů, korektorů, čtenářů, provozovatele stránek i hráčů.

Své dílo nakonec přečteme alespoň ještě alespoň jednou poté, co se objeví jako topstory na webu. Často pak člověka praští přes oči chyby, kterých si dříve vůbec nevšíml. Nikdy nezveřejňujeme nehotové nebo poloviční články. NIKDY nepíšeme do článku podrobnosti připravujeme, pokud je opravdu nepřipravujeme a budou k dispozici během několika minut či hodin. Když budou až zítra, tak to tam napíšeme.

O tom, jak psát statistiky k zápasu, pojednává samostatný článek

Upravit - Historie - Tisk - Poslední úpravy - Vyhledat
Poslední úprava stránky: 13.02.2010, 13:43